Rozhovor - Jiří Grim

14.05.2010 | Jan Klinger

V dnešním rozhovoru se dozvíme spoustu zajímavých věcí o jezdci Jiřím Grimovi, což je z mého pohledu naprosto typický jezdec Volného poháru, rallye je doslova posedlý, stejně tak jeho krásná manželka a dcera, které s ním jezdí na všechny závody.

Jirko, jak jsi se k rallye dostal?

I když od svých 4 do 17-ti let jsem závodně hrál tenis a v zimě jezdil na sjezdovkách, auta mě vždy moc přitahovala. Všechno to ale začalo na jaře roku 2000, kdy jsem vzal jednu březnovou sobotu dopoledne moje dvě dcerky, kterým bylo 3 a 5 let na „procházku autem“ na Černou Studnici, u nás nad Jabloncem. Byla tam uzavírka silnice a my museli zaparkovat u kraje. Nevěděl jsem důvod odstavení, a tak jsem je vzal a šli jsme se podívat. Křižovatka byla zapáskovaná, uzavřená a stál tam policajt. Netušil jsem, co se bude dít, ale najednou jsme uslyšeli neskutečný řev motoru a k nám se přiřítil Dolák s Corolou WRC. Když jsem to viděl, držel jsem obě děti v náručí a čekal na velkou ránu, protože jsem si myslel, že to v životě nemůže dobrzdit. Jenže on odbrzdil jak měl a ve vteřině byl zase pryč. Stál jsem tam jak „roura“, oči vyvalené, čelist spadlá snad až na zem a husí kůži jsem měl až – snad všude. Vydržel jsem tam s dětmi až do konce. Tím to všechno začalo, ten pocit jsem chtěl zažívat stále, hltal jsem každý článek o rallye, každý šot v televizi a tak začal život jménem rallye. Od té doby jsem s kamarádem ze stavebky Mírou Stříbrným, kterého to také chytlo, nevynechal jako divák snad jediný závod českého mistráku.

To jsi byl ale pořád jenom pasivní účastník, jak se z diváka Grima stal závodník?

Jak šel čas, tak jsme pořád pokoukávali po pronájmech závodních aut, chtěli jsme zkusit závodit, sedět v závodním autě, prožít to vše na vlastní kůži. Až v roce 2002 jsme si půjčili enkovou Feldu a jeli sprint v Okříškách. Vůbec jsme netušili, jak to na závodech funguje, jak se zapisují časy atd. To nám tam aspoň trochu povysvětloval Pavel Prášil, od kterého jsme měli půjčenou Felicii, a Míra si zašel pro radu za jednou paní v kombinéze /paní Benešová od Pepi Petáka/. Závod nedopadl moc dobře. V první ostřejší zatáčce jsem na písku nedobrzdil, šli jsme ven a poškodili předek auta. Než nás lidi dostali zpět, uteklo mnoho času a my po čtvrté RZ museli stejně odstoupit kvůli dobíjení, poškozeném při tom našem výletě. Další závod se jel v Brně a my si domlouvali opravu a znovupůjčení feldy. Jenže Míra řekl, že chce řídit, jinak že nejede a já bych se na pravém sedadle bál, takže jsme to všechno zrušili. Po roce a půl, jsem našel na netu závod pořádaný Zdeňkem Seckým ve Světlé nad Sázavou a mě zase začali svrbět ruce. Obvolal jsem Míru, ten řekl, že by jel, já zavolal na nabízený pronájem Felicie 1,6 od Péti Bryndy a tak jsme se objevili na startu.

Atmosféra a organizace se mi hrozně líbila a musím říct, že to fakt bylo lepší než na sprintu v Okříškách. Ten závod tenkrát dopadl moc špatně, tragická havárie Renaultu Clio způsobila, že můj spolujezdec a kamarád od té doby nikdy do závodního auta nesedl. Jenže mě to neodradilo a já v ten rok ještě zakoupil od Jardy Macka Kadetta. Auto mělo rám a pro mě v té době co mělo rám, byl závoďák. Přes zimu jsme udělali pár kosmetických úprav a vyrazili na Posázaví 2004. Od té doby se účastníme skoro každého závodu Volného Poháru. Spolujezdce mi dlouho dělal můj bývalý zaměstnanec Karel Folc . Většinou jsme si vše dělali na autě sami, sem tam nám někdo vypomohl. Postavili jsme tři auta a snažili se o co nejlepší výsledky. Bohužel mám nějakou úchylku na pravé závoďáky tj. Kit Cary, WRC a tak podobně, takže vždy, když jsme auto stavěli, muselo to aspoň vypadat jako nějaký Kit. Jenže z mála zkušeností jsme udělali při stavbách spoustu chyb, které se nám při závodech vymstily a mockrát jsme odstoupili pro technické závady. Vždy se mi líbí razantní jízda a šotolina, také proto jsme si s novým autem dojeli v Pardubicích 2005 pro první úspěch v podobě třetího místa. Také v Radouni 2007 se nám podařilo dojet na bedně. Do posledního vracáku v soutěži na okruhu jsme jeli první ve třídě. Nakonec než nás vytáhli z příkopu, ve kterém jsme skončili, jsme spadli na třetí příčku. Úspěchem je pro nás každý dokončený závod.

Co děláš v současné době, v Hořovicích jsem Tě potkal pouze jako diváka?

Chtěli jsme sice na letošek vysněnou Imprezu, ale finanční situace nám to nedovolila a tak pojedeme opět s Kadettem. V současné době s Radkem Novosádem (spolujezdec a výborný kamarád) a Kubou Brodským (kamarád a mechanik) dokončujeme ?zimní repasi? našeho Kadetta. Máme tam nový podvozek a jiný motor. I převodovka bude 6-ti kvalt, ale to nevím kdy, zatím je v péči p.Bartáška. Je nám moc líto, že jsme to nestihli do Hořovic, kde se nám vždy líbí, ale to je život. Posázaví snad již pojedeme a samozřejmě všechny další závody VP. V letní přestávce ?našeho? poháru bychom chtěli do Kostelce a Pardubic, na podzim zase do Kralovic. V budoucnu bych se rád svezl s velkým autem. Když jsem domlouval Imprezu na letošní sezónu, byli jsme se na jedno auto dívat v Polsku, kde jsem se poprvé svezl v závoďáku, který měl 350 koní a náhon na všechna kola. Byl to pro mě neskutečný zážitek, prostě paráda. Tak uvidíme, co bude někdy v budoucnu.

Jak se z tvého pohledu vyvíjí amatérská rallye v ČR, co bys navrhoval změnit?

Amatérská rallye to má v dnešní době velmi těžké. Sleduji situaci /i když z povzdálí/ u konkurenčního RC a musím říct, že jim vůbec situaci, do které se dle mého názoru dostali sami, nezávidím. Mají tam některé moc pěkné závody, kterých by byla velká škoda. Ze seriálu VP ?cítím? takovou jistotu a stabilitu a můžeme jen děkovat všem pořadatelům, kteří nám dokáží, určitě i přes spoustu zádrhelů, zorganizovat něco tak nádherného, jako jsou soutěže na Vysočině, v Radouni, či okolí Hořovic. Je ale škoda, že ubylo dost posádek. Nevím čím to je, když organizace je na takové úrovni, ale doufám, že se opět vrátí doba, kdy startovalo i 130 aut. Je to podle mě stále nejméně finančně náročné závodění u nás a na úrovni srovnatelné s velkými závody. Soutěže pořádané Fasem nejezdím, měl jsem pouze možnost jed před lety sprint v Okříškách. Nemohu tedy posoudit dle jednoho závodu celé dění na závodech pořádaných FASem. Obecně sprinty jsou oblíbené, hlásí se tam hodně aut a to je dobře. Ale je to stále závodění o jiných penězích, hlavně v předepsaném vybavení. O velkém mistráku radši ani nemluvím. Je to vidět i na startovkách, ani ti ?velcí kluci? na to již skoro nemají.

Jedna otázka speciálně pro Tebe ? můžeš se krátce vrátit k Tvé slavné nehodě tuším na Kralovicích 2007, popsat příčinu, průběh, ale i následnou stavbu nového auta?

Kralovice jsou krásné závody, tehdy ještě zařazené do VP. Jelo se i v noci, byla tam šotolina a vůbec se mi tam líbí a líbilo i tehdy. My jsme měli závod dobře rozjetý a po noci jsme byli myslím na třetím místě ve třídě. Od rána jsme však měli spoustu technických problémů, kdy nám nešlo řadit, pak jsme utrhli v prvním ranním servisu šteft u kola atd. Prostě pořád něco. Vše jsme však vyřešili a jeli v pohodě po odpadnutí Pepi Čermáka a potížích Křížka na prvním nebo druhém místě ve třídě. Potom však přišla největší havárie v mé éře. Bylo to po výjezdu z lesa, kde byl dlouhý nálet, který končil zatáčkou přes horizont. My měli napsáno ?přes horizont levá 3,4? Jenže právě když mi Karel četl právě tuto zatáčku, vypadl nám na chvilinku intercom. Slyšel jsem jen ?horizo? . . . levá 3,4, Myslel jsem si, že je to horizont váže levá 3,4. Když jsme se objevili na tom horizontu, hned jsem věděl, že je zle. Snažil jsem se auto udržet na vozovce, ale zadek nám sklouzl do příkopu a my letěli bokem na stromy. Okamžitě jsem auto poslal směrem do pole, myslel jsem, že to jen tak skočí a my ztratíme při vracení se na trať nějaký čas, nebo odstoupíme, protože se na trať již nedostaneme. Bohužel tam byl ještě hrb, který nebyl vidět. O něj auto zakoplo a ani jsem nestačil počítat ty kotrmelce. Naštěstí se nám nic nestalo, jen jsme byli dost dobitý, ale auto nebylo k poznání. Jediná útěcha byla ta, že jsme večer v Kralovicích vyhráli cenu hlavního sponzora, přívěsný vozík.

Po příjezdu domů jsme hned začali řešit novou kastli, rám a začali se stavbou nového vozu. Přes zimu se nám podařilo postavit úplně nového Kadetta a poučeni ze všech těch chyb, snad už opravdového závoďáka.

Komentáře k článku: